Na téhle stránce budu představovat knihy, které jsem četla. Vedle představení knih, zde budou vyjádřeny ve větší či menší míře také osobní názory na ně.
Také se tu mohou objevit převzaté články z jiných stránek, u nichž budu považovat za vhodné, aby se s nimi seznámilo maximum lidí.

Co je s mým psem – Bruce Fogle
07. 01. 2010

Knižní klub vydal v roce 2004 knihu Bruce Fogla „Co je s mým psem“, která má ambice být nepostradatelnou příručkou první pomoci pro majitele psů.

Kniha je rozdělena do dvou částí.

V první části s názvem Zdraví vašeho psa doporučuje autor poznat specifika konkrétního plemena i specifika konkrétního psa. Zohlednit pohlaví, věk, povahu, stravovací návyky, práh bolestivosti. Instruuje jak psa prohlížet, upozorňuje, které příznaky je třeba sledovat. Kromě základu, jako je: sledování chování a reakcí psa, poslouchání vydávaných zvuků, pachu psa, kontroly psí kůže a srsti, sledování změn v příjmu potravy a tekutin, v trávení apod., zdůrazňuje neopomenout sledovat také skryté signály, např.: kontrolu dásní a pysků. Popisuje základní způsoby ošetřování, zmiňuje přehled infekčních nemocí včetně příznaků, parazity. Závěr první části tvoří kapitolky o šoku, umělém dýchání, masáži srdce.

Druhou část knihy nazvanou Přehledy symptomů, tvoří postupové diagramy pomáhající stanovit nejpravděpodobnější diagnózu a najít nejvhodnější řešení – ať už svépomoc nebo odkazem na veterinárního lékaře. Kontaktování veterináře ještě stupňováno na: okamžitě navštivte veterináře, navštivte veterináře ještě dnes, navštivte veterináře do dvaceti čtyř hodin, navštivte veterináře do čtyřiceti osmi hodin, zavolejte veterináři.

Pochopitelně se autor i nakladatelství distancuje od odpovědnosti za chybnou diagnózu či postup dle knihy.

Co napsat k hodnocení knihy?

Kniha je přehledně prostorově i barevně strukturovaná. Možná bych snad jen doporučovala slevit ze záměru napsat nepostradatelnou příručku první pomoci. Osobně bych vynechala slovo „nepostradatelný“.

Z odborného hlediska si její obsah netroufám hodnotit.

I z uživatelského hlediska je to poměrně složité, a to v tom smyslu, že osobně jsem se s žádnými výraznými zdravotními problémy u pejsků nesetkala. Občasné lehčí trávící potíže se většinou upravily víceméně samovolně, u většího poranění způsobeného jiným psem, jsme k veterináři na šití jeli okamžitě … Zda bych, v případě potřeby, zvládla pejskovi správně poskytnout umělé dýchání a masáž srdce – nevím. Popravdě, nevím ani, zda bych to zvládla u člověka. Protože dokud se s takovou potřebou a situací nesetkám, dotud se z tohoto pohledu neznám. Ovšem je dobré si uvědomit, jak je si v tomto směru člověk a pes podobný, jak jsou obdobné postupy pro poskytnutí první pomoci, resp. případnou záchranu života našich těl.

Pro život vašeho psa – Greg Louganis a Betsy Sikora Siinová
21. 10. 2009

Knihu „Pro život vašeho psa“ napsal Greg Luganis, olympijský vítěz ve skocích do vody, žijící v Kalifornii, jehož hlavní náplní života není sport, ale jsou to psi, jak sám prezentuje. Při tvorbě knihy mu byla nápomocna také Betsy Sikora Siinová, ředitelka americké Asociace spisovatelů píšících o psech, autorka mnoha článků a knih s tematikou psů. Kniha byla u nás vydána v nakladatelství Plot.

Obsah knihy popisuje život s větší smečkou psů, tedy informace s praxe a také přehledně informuje o jednotlivých údobích života se psy i psího života. Od výběru plemene, přes výběr štěněte, socializaci, výchovu psů, péči o ně v různých životních údobích, rozšiřování smečky, řešení otázky zda a kdy pejska z útulku… Poměrně značná část je také věnována stáří pejska, jeho odchodu ze života a úvahám o koupi pejska nového.

Přínosné je, že se autor dělí o své zkušenosti ze soužití se psy. Vypráví o psech, se kterými se setkal ve svém dětství, o tom, jak se jeho vztah ke psům i jejich poznávání vyvíjelo, jak se od psů učil, jak mu někteří starší psi pomáhali vychovávat nové členy smečky, přiznává i některé chyby, které učinil a v neposlední řadě zdůrazňuje, že se stále učí.

Ráda bych zvýraznila doporučení pana Luganise vycházející ze soužití s bílou německou dogou Ryaenem, který byl od narození hluchý. Kvůli němu se naučil dorozumívat se se psy i pouze jen posunky. Což se může mnoha lidem zúročit v pokročilejším věku psů, kdy někteří z nich ztrácejí sluch. Doporučuje, aby se i beze slov naučili komunikovat všichni páníčkové a pejskové, i ti bez sluchových vad. A sám to u ostatních členů své smečky aplikuje.

V knize je také pohled na rozdíly ve výchově a nutnost individuálního přístupu ke každému jednotlivému pejskovi jako osobnosti. Preferuje (i když v návaznosti na některé chyby, které učinil, a z nichž se snažil poučit) citový výcvik, kdy je pejsek ovlivňován pozitivním způsobem a motivací, bez násilných manipulací. Zdůrazňuje význam socializace i zavedení řádu v životě psů …

Jako při čtení víceméně každé knihy, i tady jsem našla ledacos z toho, co již znám, ale také mnohé nové zajímavé podněty, které se budu snažit vyzkoušet. Je pravda, že úplně se vším v knize se neztotožňuji, ale konečné hodnocení obsahu a přínosu je kladné. Cením si zejména sdílených zkušeností ze soužití s hluchým psem, se starým psem a vícečlennou smečkou.

Greg Luganis napsal knihu „Pro život vašeho psa“ velice čtivým způsobem, není to jen nějaká příručka. Přes chyby, které učinil a zmiňuje, a možná i proto, je vidět, že pejsky miluje a snaží se, aby byli ve svém životě šťastní – a nejen ti jeho, ale pokud možno všichni. O tom svědčí mimo jiné i motiv k napsání knihy, který uvádí: „Nyní, když jste se seznámili se psy mého života … doufám, že mé zkušenosti s nimi přispějí také k utvoření krásného a neopakovatelného vztahu mezi vámi a vaším psem.“

Poznej svého psa – Bruce Fogle
31. 08. 2009

Kniha plná barevných fotografií různých velikostí od vlků z celého světa až po současné domácí mazlíčky, kterou připravil veterinární chirurg a spisovatel Bruce Fogle, a u nás byla vydána pod názvem „Poznej svého psa“ (Ottovo nakladatelství).

I když je na snímcích zachycena spousta plemen, autorovi evidentně nešlo o jejich představení, ale spíše o přiblížení charakteristického chování, myšlenkových pochodů a komunikačních projevů v různých životních situacích psů.

Fotografie doprovází i mluvené slovo tvořící cca 1/3 knihy. Na každé 2. straně je nové téma, které je nejprve uvedeno několika řádky, následují fotografie různé velikosti a s popisem vyobrazené situace a dalšími popisky upozorňujícími na jednotlivé části psích těl, resp. jejich projev (např. „udržuje zrakový kontakt“, „zvednutý ocas vyjadřuje dominanci“, „shrbení v podřazenosti“…).

Jednotlivé kapitoly popisují a zobrazují psy venku i v domácnosti, tematicky jsou zaměřené např. na práci ve skupině, projevy dominance a podřízenosti, psy při hře, značkování, ochraňování území, hlasové projevy, hryzání kostí, hrabání, čištění se, spánek, pohybové aktivity, první setkání s příslušníky jiných živočišných druhů, soutěžení i hraní, nudící se psy …Autor neopomněl popsat a zobrazit také téma rozrůstající se rodiny od výběru partnera, přes páření, březost a porod, až po představení štěněčího údobí života psa.

Vedle krásných fotek mírumilovných pejsků zde najdeme i fotografie pejsků klepajících koberec, čtoucích noviny (které už nikdo další nepřečte), bránících postel (zabranou páníčkům), vyndávajících nákup z tašky (aniž to dostali za úkol), myjících talíře(přímo na stole)… Zkrátka záběry ze života, který se svými pejsky lidé prožívají.

Kniha „Poznej svého psa“ byla určitě připravována dlouhodobě a pečlivě. Jen těch pejsků a zachycených situací … I díky těm krásným fotografiím stojí za to se do knihy podívat. Je pravda, že osobně jsem si knihu pořídila již před mnoha lety (ještě za Kčs), tedy v době, kdy nebylo možné vidět mnoho takto povedených fotografií zachycujících momentky ze psího života, protože internet byl spíše hudbou budoucnosti. Nicméně díky těm popiskům, které mohou obzvlášť lidem, kteří ještě psí řeči úplně nerozumí, ledacos napovědět, se domnívám, že má své místo na trhu i dnes. Navíc obrázky zkomponované do knihy jsou přeci jen něco jiného než dlouhodobé proklikávání internetem.

Pes to chápe jinak – John Fisher
30. 07. 2009

Kniha Johna Fishera „Pes to chápe jinak“, s podtitulem Principy chování psa pro majitele a cvičitele, byla vydána v nakladatelství Mustang v roce 1996.

Hned v úvodu knihy je upozornění, že principy v knize uvedené jsou určené pro zlepšení situace u problémových psů. To znamená, že není nutno všechna doporučení aplikovat, jeví-li se soužití s naším pejskem bezproblémové.

Je pravda, že obecně se již uznává, že problémoví psi nejsou. Ovšem chování některých psů, které vzniká v reakci na soužití s lidmi, se bývá některými lidmi za problémové považováno.

Autor, který se ve své praxi zabývá pomocí lidem a pejskům, jejichž vztah se stal problémovým, nekompromisně sděluje, že chyba nebývá v pejskovi, ale v člověku. Přímo říká: „Majitelé, kteří mají se svými psy problémy, musí vždy přezkoumat vlastní roli ve smečce.“ Doporučuje dívat se na soužití psa a člověka ze strany psa – tj. myslet jako pes.

A protože je autor praktik, vše je podloženo příběhy ze života. Tyto příběhy se při čtení mnohdy jeví jako humorné, nicméně to často bývá krušné.

V knize jsou návody a podněty ke změně „problematického“ chování. S myšlením jako pes souvisí i nutnost uvědomit si, že domácnost, resp. její členové (všichni), jsou smečka. Proto se jako smečka chová. Nevhodně nastavená hierarchie potom může způsobovat určité problémy.

Stane-li se tzv. alfa-jedincem místo pána pes, je to téměř nevyhnutelné. Dojde-li tedy k nějakým problémům, je autorem doporučeno změnit postavení pejska v hierarchickém uspořádání smečky. Respektive v naprosté většině ho sesadit z pozice alfa-jedince. Pochopení této problematiky napomáhají uvedená práva a povinnosti alfa-jedince.

PRÁVA alfa-jedince:

Důležitý je také dovětek: „To všechno jsou práva, která přísluší alfa-jedinci. Naši psi o ně nežádali; to my jsme jim je poskytli, aniž bychom si to uvědomovali.“

POVINNOSTI alfa-jedince:

A doplňující konstatování: „Pes, který se takto chová, nemusí být zlý, neposlušný nebo agresivní; je to prostě pes, který přijal zodpovědnost, kterou jsme mu nevědomky vložili na bedra.“

Protože se domnívám, že někomu by konkrétní doporučení uváděná v knize vedoucí k prosazení člověka jako vůdce smečky a v důsledku napomáhající k odstranění mnoha problémů v soužití psů a lidí mohla být užitečná, uvedu je zde:

Pan Fisher zmiňuje také další vlivy na chování psů i způsoby jejich ovlivňování. Srovnává výhody a nevýhody pozitivního ovlivňování a negativního nátlaku. Informuje také o možném vlivu stravování, resp. diety, na chování psů. Zmiňuje vlivy stresu (negativního i pozitivního).

Na závěr je ještě jednou třeba znovu zdůraznit, že jde o zkušenosti autora s „problémovými“ pejsky a jejich páníčky, a tudíž je nemusíme využít ani potřebovat. Na druhou stranu nám mohou pomoci.

Některé rady z knihy jsem použila v praxi. Osvědčilo se, když měl náš pejsek pocit, že musí zkusit, jestli není alfa-jedincem, omezit jeho právo být všude první. V praxi to bylo tak, že nebyl pouštěn do dveří jak první. Jakmile jsme se blížili ke dveřím, a bylo znát, že se „ žene“, stačilo se ho zeptat: „Kdo chodí první?“ a věděl, že musí čekat, až vstoupíme. Výjimečně musel být přede dveřmi posazen. Slovně mu to stačilo. Je možné, že to bylo i proto, že s námi tolik o pozici nebojoval.

Na druhou stranu se někdy projevoval jako alfa-jedinec, když si myslel, že musí chránit smečku – zkrátka s některými psy se neměl rád.

Pokud by nastal v mém soužití s pejskem nějaký problém, určitě se pokusím jej řešit i za pomoci některých informací v knize uvedených. Navíc ji považuji za přínosnou, protože zase o kousek poodkrývá způsob psího (i lidského) uvažování. Kniha je tady z mého hlediska vesměs „plusová“.

Z tohoto i předchozích textů ale také vyplývá, že „co autor, to názor“ – někdo tvrdí „do postele ANO“, jiný tvrdí „do postele NE“. Nicméně, jak se znám, tak u nás asi do postele ANO, alespoň dokud bude náš kraťanďák Merlin chtít. Pamatuji si totiž, že náš předchozí pejsek Diček o to úplně vždycky nestál. Spíše, když byl malý. Pak už byla postel asi moc plná, protože já jsem zabírala příliš místa. Když byl Diček velký, už se vesměs odmítal v posteli mačkat. Pod peřinu většinou přišel jen, když byla bouřka.

Inteligence psů – Stanley Coren
26. 05. 2009

Podtitul knihy Stanleyho Corena „Inteligence psů“ vydané nakladatelstvím ROBOT: „Průvodce myšlením, emocemi a vnitřním životem našich psích přátel“ je výstižný. Klíčová slova: „inteligence psů“,“ psí mysl“, „instinkt“ pracovní inteligence“, „poslušnost“.

Je to tak trochu jiná kniha. Není to kniha o výcviku, ani o chovu psů, není to monografie, ani kniha o tom, jak pečovat o zdraví našich miláčků. Není ani z těch knih, ve kterých byste několikrát ročně opakovaně hledali odpovědi na své otázky. Přesto se domnívám, že u pejskařů a etologů (etologie – věda zabývající se psychologií zvířat) má své místo v knihovně. Určitě obohatí naše soužití s pejsky, napomůže nám nahlédnout do jejich vnitřního života.

Jako nejrozumnější představení knihy považuji uvést její obsah - nenapadá mě totiž, jak jinak stručně a přece výstižně přiblížit, jaká témata zde lze najít - takže:

• Dovedou psi přemýšlet?
• Přírodní historie psů
• Prvotní pohledy na psí mysl
• Moderní pohledy na psí mysl
• Vlastnosti psí inteligence
• Jazyková inteligence psů
• Rozmanitost psí inteligence
• Instinktivní inteligence
• Inteligence pracovní a poslušnost
• Osobnost psa
• Zvyšování psí inteligence
• Intelekt psa a spokojenost majitele

Jako výborný nápad vnímám připojení rejstříku v závěru knihy, díky kterému je poměrně snadné a rychlé vyhledat konkrétní podtéma v celé knize na různých místech, ať už týkající se určitého pojmu nebo konkrétního plemene. Např. pokud Vás zajímá KOLIE, v rejstříku najdete: „adaptivní inteligence border kolie 185; zbarvení dlouhosrstých kolií 48; jako pastevecký pes 163, 166; vrozená inteligence 138; Lassie 16-18; výcvik poslušnosti 203; problematické chování border kolie 247; specifická inteligence 90; vlk jako předek 32; pracovní inteligence 186, 190, 193, 196“.

Zajímavé (i když vzhledem k osobnostem jednotlivých pejsků ne úplně směrodatné) jsou přehledy obsažené v knize jako:

• Psi nevhodní k použití pro hlídání
• Nejlepší psi co do hlasitosti při hlídání
• Řazení psů podle pracovní inteligence a poslušnosti

V posledním uvedeném přehledu (tj. inteligence a poslušnost) je na prvním místě uvedena border kolie, a kolie jako taková je uvedena na 16. místě, dalmatin na 39. a na posledním 79. afgánský chrt (na některých místech žebříčků je uvedeno více plemen).

Deník zlého psa – Martin Howard
18. 03. 2009

Do Deníku zlého psa (pražské nakladatelství Fortuna Libri) opsal Martin Howard záznamy z deníčku křížence Blacka. V knize je zachycen jeden rok života, resp. soužití psa, jeho páníčka a lidských i zvířecích přátel i nepřátel. A protože jde o opis psího deníčku, je ten pohled - na situace, okolnosti i aktéry - psí.

Zvolená forma předání informací, která čtenáři (a většinou asi pejskaři) přibližuje život z psího pohledu, je přínosná. Pomáhá vnořit se do přemýšlení psů, vidět situace a chování z jiného pohledu – a to vše s nadhledem a humorem.

Deník začíná předsevzetími pejska Blacka, z nichž některá jsou rovnou korigována, jako např.:

Dále už se před čtenářem odvíjí každodenní život vykreslující soužití psů a lidí. Kříženec Black se s námi podělí o svůj pohled na všechno, co jej obklopuje, a co řeší. Trápení i radosti.

Dozvíme se, jak se vyvíjel jeho vztah s páníčkem (z podřadného beta-jedince k alfa, potom co Blackovi zachránil život); jak vnímal svůj výcvik a výchovu; co se mu líbilo a nelíbilo na přítelkyních svého pána, a proč mu nakonec jednu z nich schválil; jak měl málem štěňata; jak řešil nepokoje v parku, kam se chodil on i jeho přátelé venčit, včetně zbavení se psa zabijáka; o jeho vztahu ke kočkám i pošťákovi; o zvláštních sousedech, co bydleli vedle jeho doupěte; jak se zamiloval … - zkrátka asi o všem, co může pejska potkat. A protože je Black upřímný a nestydí se, řekne nám to všechno tak, jak mu tlamička narostla.

V závěru deníčku Black rekapituluje celý uplynulý rok, a uvažuje o předsevzetích na ten další. A neboť je psí realista, nemaluje si nic na růžovo a předsevzetí si dává opět „reálná“.

Některé pasáže v knize jsou nadnesené, ale ledacos (a ne málo) pravdivé a hodné zamyšlení. Navíc zvolená forma umožňuje autorovi skoro všechno. Poté, co jsem si zvykla na poněkud neobvyklý styl knihy, se mi tato zalíbila, a proto ji mohu doporučit. Každopádně je kniha kromě poučení vhodná také k relaxaci – třeba jako čtení před spaním, tzv. na dobrou noc.

Přirozená komunikace a život se psy – Viktor Dostál
28. 02. 2009

Jednoho dne jsem našla na internetu stránky psí školy Falco, resp. stránky pana Viktora Dostála, kde je spousta zajímavých informací o psech a psím životě.
Značná část obsahu těchto stránek byla zpracována a vydána právě v knize Viktora Dostála „Přirozená komunikace a život se psy“. Knihu vydal pan Dostál vlastním nákladem.

Je znát, že pan Dostál je velkým praktikem v práci se psy a pro psy. Dokonce mám dojem, že psi jsou „celý“ jeho život. Celý obsah knihy (i www stránek) je založený na dennodenní praxi a životu se psy.

Některé názvy kapitol jsou sice shodné s názvy kapitol v jiných knihách o psech, ale přece to není to samé. Pohled na témata týkající se psího života je originální a prodchnutý touhou pomoci všem psům (a těm páníčkům, kteří si to zaslouží) k radostnému, láskyplnému a pohodovému životu.